Tři měsíce ve čtyřech
Tomáš | 5. 4. 2023 | 4 minuty čtení |
Akorát jsou to tři měsíce co jsme doma čtyři. Po těch třech měsících už máme nějaký rozumný režim, ale má to samozřejmě svoje pro a proti. Je to výzva, zábava, sranda a občas dost peklo. Ale o tom to rodičovství je.
Upřímně něž se Kuba narodil, tak jsem si nedokázal představit, že budeme najednou čtyři. Jak to celé bude fungovat? Jak na sebe kluci budou reagovat? Jak to zvládneme my? Vezmu to hezky popořadě.
Zdroj: H&T Archiv
Funguje to vlastně stejně jako když byl Vojta malý, jen se nám kolem nohou motá tříleťák, což je někdy v pohodě a někdy složité. Už to není tak, že věnujeme pozornost jen tomu malému rozkošnému miminku, ale musíme dělit síly a pozornost ještě k tomu staršímu frajerovi. Navíc Vojta je teď ve věku kdy chce všechno rozhodovat a být pánem situace. Občas nic lehkého, ale přes vysvětlování a domlouvání se to snažíme zvládat (ne nejde to vždycky a občas křičíme).
Kluci na sebe reagují dobře. Nebo spíš Vojta na Kubu dává docela pozor a občas když chce tak i pomůže. Nevyžadujeme to po něm, ale když se chce přidat, tak mu dáme tu možnost. Samozřejmě jen do momentu než ho chce mlátit pejskem. Kuba na Vojtu reaguje taky super. Hledá ho očima, směje se něj. Víc zatím logicky nezvládá.
My to zvládáme zatím trochu chaoticky. Týdny nám utíkají pod rukami jak voda a se všemi těmi aktivitami co chceme zvládat je to teda slušnej fofr. Čas na sebe máme tak možná večer když kluci usnou, ale to se časem poddá. Dvě děti jsou zápřah, radost a chce to trpělivost (hodně trpělivosti). Řekl bych, že jsem si na to ale zvykli. Přizpůsobili se a začínáme fungovat vlastně celkem normálně.
Jsem zvědavý co na nás čeká v těch následujících měsících.
0 komentářů