Vojta chodí do sokola
Tomáš | 2. 3. 2023 | 4 minuty čtení |
Vojta začal od února chodit na cvičení do sokola. Dlouho jsme zvažovali, jestli nebudeme jezdit do mého mateřského sokola v Dejvicích, ale nakonec jsme se shodli, že vzhledem k úspoře času budeme chodit tady u nás i když tu nikoho „neznáme“. Ty uvozovky jsou tu správně, protože jak se brzy ukáže, není to tak docela pravda.
Ale hezky zpět na začátek. Proč jsme se vůbec rozhodli dát Vojtu na další cvičení. Klasicky už slyšíme věty typu: „A nemá toho moc?“, „Je pořád malej“ a další klasické věty, které si hodně lidí neodpustí. Vojta je mega aktivní dítě, ne hyperaktivní, ale aktivní. Potřebujeme ho trošku vybít, dát mu prostor se organizovaně hýbat. Navíc ho záměrně vystavujeme konfrontaci s dalšími dětmi, což mu zatím dělá asi největší problém.
Zdroj: Sokol Hostivař (https://www.sokolhostivar.cz/sport-deti-dospeli/pro-deti/)
Naše první hodina byla provázená složitým odchodem, Vojta už byl trochu unavený a tak jsme měli co dělat abychom ho přemluvili. Nicméně nakonec svolil a vyrazili jsme. Převlékání znovu s pláčem, tady musím říct, že jsem byl nalomený, že to vzdáme. Nakonec jsem se dohodli, že se půjdeme podívat a pokud se mu to nebude líbit, tak jdeme domu. Naštěstí hned jak jsem vešli do tělocvičny, tak uviděl všechny prolézačky a pomůcky na cvičení a byl chycený. První půl hodinka úplně super, zjistil jsem že s cvičitelkou se znám z kurzů od sokola, takže jsem prohodili pár slov. Pak ale přišla ta složitější část. Organizované cvičení. Tady jsem musel hodně pomáhat a zasahovat i tam, kde měl Vojta dělat věci sám, ale zvládli jsme to a Vojta dostal za odměnu na konci razítko na ruku jako všechny děti. Všechno vypadalo super. Ale pak dopadla únava! Razítko chtěl z ruky sundat a hned jít spinkat. Tak tak jsme se dopravili domu k naší klasické rutině a šel spát.
Druhé cvičení o poznání lepší začátek. Odchod i nástup na cvičení úplně sám. První půl hodinku lítal po tělocvičně a chtěl všechno zkoušet. Druhá část začala bledě. Měli přeběhnout tělocvičnu tam a zpět. Udělal jsem chybu, že jsem nešel s ním, ale vypadal tak sebevědomý, že to dá sám. A od té doby se nám to sypalo jako domeček z karet. Přišel pláč, vztekání a chuď odejít. Zvládli jsme ještě balanční desetiminutovku, ale pak se vrátil pláč. Nechtěl jsem ho už víc trápit a tak jsme se pět minut před koncem dohodli, že půjdeme dřív domů.
No a proč to celé píšu? Protože v pondělí jdeme znovu a já se chci poučit z mých chyb a dát tomu další šanci. A věřím, že Vojta tu šanci chytne a zkusí to se mnou znovu a znovu. Až se z toho stane standard, který ho bude bavit stejně jako baví sport s ostatními nás. A když ne, tak nevadí, najdeme něco jiného co ho chytí a nepustí!
0 komentářů